Diskové oddíly (partition)

Také: partition, oddíl disku, rozdělení disku, disk C a D, partišna

Aktualizováno 15. července 2026

Diskový oddíl (partition) je logická část disku, která se v počítači chová jako samostatný disk. Jeden fyzický disk tak může být rozdělený třeba na C: pro systém a D: pro data.

Co to je

Představte si velkou skříň, do které vestavíte příčky, a rázem máte několik menších oddělených polic. Přesně to dělá diskový oddíl — anglicky partition. Jeden fyzický pevný disk nebo SSD se rozdělí na několik logických částí a každá z nich se pak v počítači tváří jako samostatný disk s vlastním písmenem: C:, D:, E: a tak dále.

Proto když ve Windows vidíte disk C: a D:, nemusí to znamenat, že máte v počítači dva disky. Klidně jde o jeden disk rozdělený na dva oddíly. Každý oddíl se dá zvlášť formátovat, každý může mít jiný souborový systém a co se stane na jednom, druhého se (většinou) netýká. Rozdělení disku spravuje tabulka oddílů, kterou si na začátku disku vede systém.

K čemu jsou oddíly dobré

Nejčastější a nejužitečnější scénář: systém zvlášť, data zvlášť. Na oddílu C: běží Windows a nainstalované programy, na D: máte fotky, dokumenty a filmy. Když se pak systém pokazí a musíte udělat přeinstalaci Windows, smaže se jen C: — a vaše data na D: přežijí bez úhony.

Další využití:

Jen pozor: oddíly nejsou záloha. Když fyzický disk umře, umřou všechny jeho oddíly najednou. Zálohovat se musí na jiné zařízení.

Jak si oddíly prohlédnout a upravit ve Windows

Windows mají vestavěný nástroj Správa disků. Otevřete ho tak, že kliknete pravým tlačítkem na tlačítko Start a zvolíte Správa disků. Uvidíte přehlednou mapu: každý řádek je jeden fyzický disk a barevné obdélníky na něm jsou jednotlivé oddíly.

Co tu můžete dělat:

Zlaté pravidlo: nesahejte na oddíly, kterým nerozumíte — zvlášť na malé oddíly bez písmene. Bývají to systémové a obnovovací oddíly a jejich smazáním můžete počítač rozbít.

Na co si dát pozor

Práce s oddíly je jedna z mála běžných činností, kde se dá opravdu přijít o data. Proto pár zásad: před jakoukoli změnou oddílů si udělejte zálohu důležitých dat, počítač během úprav nevypínejte a notebook mějte v zásuvce — výpadek proudu uprostřed přesouvání oddílu umí nadělat paseku.

Druhá častá past: plný disk C:. Když si někdo v minulosti rozdělil disk na malé C: a velké D:, systémový oddíl časem přeteče — aktualizace a programy rostou. Řešením je oddíl D: zmenšit a C: rozšířit, což ale kvůli poloze oddílů nemusí jít jednoduše; někdy pomůže spíš úklid disku nebo přesun dat na externí disk či do cloudu. A do třetice: u dnešních velkých disků už dělení na C: a D: není nutnost. Jeden velký oddíl plus pořádná záloha je pro většinu lidí jednodušší a bezpečnější řešení.

Časté dotazy

Mám v počítači disk C: a D: — znamená to dva disky?

Nemusí. Často jde o jeden fyzický disk rozdělený na dva oddíly. Jestli máte opravdu dva disky, zjistíte ve Správě disků (pravý klik na Start → Správa disků) — každý řádek tam odpovídá jednomu fyzickému disku.

Je rozdělení disku na oddíly záloha?

Ne. Oddíly jsou pořád na stejném fyzickém disku, takže když se disk porouchá, přijdete o data na všech oddílech najednou. Skutečná záloha musí být na jiném zařízení — na externím disku nebo v cloudu.

Můžu měnit oddíly bez ztráty dat?

Zmenšování a rozšiřování oddílů ve Správě disků obvykle data zachová, ale stoprocentní jistota to není — výpadek proudu nebo chyba disku uprostřed operace může data poškodit. Před každou změnou oddílů si proto důležité soubory zálohujte.